PRVNI   NOC   V   NEPALU  
     
 

Hranice Banbasa - Mahendranagar mezi Indii a Nepalem se pomalu neda postrehnout. Od posledniho autobusu na indicke strane vede spatna asfaltova silnice k dlouhemu mostu pro pesi a riksi pres sirokou reku. Za mostem je uz jen prasna cesta s kameny velikosti pesti. Pripomina dno vyschleho potoka. Riksak zastavi a ukaze do krovi vpravo. Tam za nenapadnou ceduli "IMMIGRATION CHECK" v malem domku sedi dva urednici a do usmolenych knih zapisuji kolemjdouci. Ovsem jen bile kolemjdouci. Mas-li cernou kuzi, muzes dal bez zastaveni. Dal za kanalem nas jako svuj naklad prevezme do sve riksi mlady nepalec a po absolvovani vstupni procedury u usmevavych nepalskych pohranicniku v civilu jedeme znovu 6km po rozpalene asfaltce. Tentokrat do Mahendranagaru. Cestou koukame na vzrostle bananovniky s trsy plodu. Riksak si u nas dobre vydelal. Za hodinu driny se dvema lidmi a jejich tezkymi batohy dostava padesatikorunu.
 

 
 

Vse na sebe neuveritelne navazuje. Uz od rana, kdy v 5.00 vyrazime z Nainitalu v Indii, prestupujeme v Haldvani s 20 minutovym cekanim do busu do Banbasy. V Mahendranagaru stacime pouze vymenit nejake penize, koupit vodu a banany a uz jedeme smerem Pokhara. Nas autobus konci v Butwalu, kde budeme hledat pripoj do cile. Je 14.00. Vyrazime na nepalskou pout.
 

 
 

Krome nizkeho stropu je nepalsky autobus pohodlnejsi indickeho. Sedacky pouze 2+2 (indie 2+3), mekke a vysoke. Mista na nohy relativne dost. Jizda je klidnejsi. Jedeme po prime silnici vybudovane za indicke spoluprace. Velkohube se tato nase horsi okreska nazyva Mahendra Highway. Ale zaplat Pambu za ni!!
 

 
 

Krajina je az do zapadu slunce jen a pouze rovina s nadmorskou vyskou do 200m. A k nejblizsimu mori je to vzduchem vic nez 1200km.
 

 
 

(hranice ???)

Uz po prekroceni hranic vnimame (pozitivne) rapidni pokles frekvence na silnicich. Az stonasobne (!!) mene vsech vozidel jezdi jezdi Nepalem. To je najednou klid. Meni se ale i lide. Nepalci jsou mensich, drobnejsich postav a ostre rezanych obliceju. Jsou velmi usluzni a usmevavi.
 

 
 

Podle informaci z rezervacni kancelare v Mahendranagaru mame byt k ranu v Butwalu. Dal nam udajne jede spoj v 6.00 do Pokhary. Ridic je ale jineho nazoru. Nekdy po osme vecerni zastavuje autobus v jedne z cetnych vesnic pri silnici. Domnivame se, ze jde na veceri, jak je v Indii beznym zvykem (za 10 hodinovou cestu i trikrat). Az kdyz zacneme zjistovat situaci, dozvidame se, ze autobus bude pokracovat az ve 4 rano. Nezbyva nam nez vzit autobus za hotel na tuto noc. Je nam cely k dispozici. Vsichni lide odesli neznamo kam. Zustava pouze pruvodci s nejakym klukem.
 

 
 

Mobilni lisar ovocnych stav

 
 

Nepalsky imigracni urad

 
 

Domy podel silnice do Mahendranagaru

 
 

Domy podel silnice do Mahendranagaru

 
 

Soukromy autobus

 
 

Soukromy autobus pokrocilejsi

 
 

Na veceri jdeme do nedaleke chyse postavene z bambusu a rakosu. Na podlaze z udupane hliny stoji 4 stoly, vpredu vchodu vevodi cihlova pec omitnuta stejnou hlinou. Vsude je neuveritelne cisto, na hladke podlaze ani stolech neni jedine smitko. Mlada nepalka nam pripravuje thali. Plechove talire jsou vylisovany do tvaru trech mensich a jedne vetsi misky. Na nem dostavame velkou hrst ryze, porci vareneho spenatu, smes fazoli a varenych brambor a chapati. Chapati je placka pouze z vody a mouky rychle upecena na plotne v primem ohni. Je to vlastne chleba. V misce dodane navic je horka rozvarena ridka cocka jako paliva zalivka ryze. Jidlo je chutne, prijemne korenene, mirne palive. Jen Ivo reklamuje malo masa. Vodu ze dzbanu odmitame, balena je mani i zde v "divocine". Najezeni a osetreni proti malarickym komarum odchazime na "hotel". Je horko a neusina se nam dobre. Pruvodci se svym kamaradem se pri navratu do autobusu pozdeji v noci jste pekne poperou. Zmozeni nejakym alkoholem spi driv nez my.
 

 
 

Rano autobus odjizdi s mirnym zpozdenim. Ceka nas jeste sest hodin jizdy do mista naseho prestupu. Projizdime teraje, jak se rika mistnim urodnym nizinam a pozorujeme ranni ruch na polich. Muzi s buvoly orou ryzova policka, zeny sklizeji ryzi, aby ji pak na mlatu uprostred pole vymlatily. Tam hned stavi uhledne stohy ryzove slamy. Pripominaji kruhove chyse africkych domorodcu.

 
 

Projizdime mestecky a vesnicemi a autobus se plni. Do Butwalu prijizdi ovencen cestujicimi.

 
 

Na autobusovem nadrazi nam nedela potiz zjistit pripoj a tak za deset minut sedime v autobusu do Pokhary. Ten se za chvili rozjizdi smerem do hor. Mame pred sebou 167km. Rychly autobus je zdola silnici vybudovanou na prikrych stranich hlubokych udoli s prudkou rekou na dne za 7.5 hodiny.

 
 

Cesta ubiha pomerne rychle. Uchvacuji nas pohledy na terasovita policka s ryzi. Jsou vsude, kde to jen jde. Ve vyssich polohach okolo 1000 m.n.m ryzi doplnuje trtina, kukurice a proso. Autobus je nabity, cetujici si sedaji i na strechu.

 
 

 Vsude cestou uz od indickych hranic je kazdych 20km vojensky check point. Autobus vzdy zastavi, muzi vystoupi a vojak se samopalem vuz projde. My zustavame sedet. Jsme na prvni pohled od mistnich komunistickych teroristu snadno rozpoznatelni.. Po kontrole se autobus rychle naplni a my pokracujeme v jizde.

 
 

Cesta je uz opravdu dlouha. Slunce znovu zapada a my se blizime nasemu cili. V sest hodin vecer zastavujeme na Mustang Chowk v Pokhare, bereme si taxi a za pul hodiny bydlime casti Lakeside v hotelu Nightingale. 37 hodin cesty je za nami. Ceka nas koupel, vecere a slastna noc v pohodlne posteli.

 
 

Pohkara

 
 

Dhaulaghiri (8164m)

 
 

Yamaha

 
 

Matterhorn  (Fish tail)

 
 

Annapurna