PRVNI CAST

Delhi - Banbasa

01.09.2005
- Inspirovan ruznymi cestovatelskymi weby predkladam navstevnikum teto stranky jednoduchy popis nasi cesty po Indii a Nepalu. Vse vychazi z ocekavani pouzit i laikovi (jako me) dostupny textovy editor k update deniku. Jedinym cilem na tomto graficky chudem webu je tedy informace o nasem pohybu a eventuelnich zazitcich i postrezich.- Petr
15.09.2005
- Veskere ockovani za nami, finalizujeme pripravu. Vybavujeme lekarnicku a doplnujeme ostatni drobne vybaveni na cestu.

01.10.2005
- Odletame z Mnichova s prestupem v Istanbulu. Uz se tesime na prvni cernovlase a snede letusky Turkish Airlines.

03.10.2005
- Trosku potize! Tedy jen s tim, jak se dostat k internetu pro update. Ale pekne od zacatku. Delhi v noci po priletu nebyl zase tak velky sok, jak bylo predpovidano. Ono rano za svitani se po ulicich da jeste jakz takz chodit. Krav a lidi je tam tak 1:1. Pozdeji prebiraji vedeni indiansti domorodci a v noci na konci druheho polocasu jasne vitezi. Taxi z letiste do mesta asi v nasi hruze zabodovalo nejvic. Jizda byla primo vrazedna a tezko si dovedeme predstavit nasledujici nase cesty autobusem po horskych cestach v Himalajich.
Zatim jsou nase pocity rozpacite. Indie voni specificky, nekdy je to ale sila. Dnesni cestou expresem Swarn Shatabdi (klimatizovane vagony s obedem a pravidelnym podavanim caje) jsme se na chvili vratili do evropske minulosti. Na nadrazi v Amritsaru nas opet malem porazilo mistnich 38 st.C. Hotel jsme vybrali blizko nadrazi - podobne jako v Delhi. Je o malo levnejsi ale cistsi. Elektrika vsak jde jaksi nepravidelne.
Samozrejme, ze indicka kuchyne si nas uz nasla. Dnes opravdu vdecim dobremu treninku v pravidelne konzumaci chilli pasty. Ivous priznava, ze trenoval nepoctive. Ted se mu to nevyplaci. Ted uz je ale jiste, ze nebudeme schopni za tech sest nedel vyzkouset a ochutnat vse, co je mozne v dhabach (fakt husty bufety) a na ulici k snedku koupit.
Lidi
Uz v Delhi byli hlavne riksaci a pak i nahaneci do hotelu dost neodbytni. Tady v Amritsaru nejsou tak doterni, dokonce nachazime ochotne lidi, kteri radi pomohou nejakou tou radou. Po vzoru ostatnich pesich drze vstupujeme do drahy riksam, autum a cyklistum. Jinak se neda mestska ulice prejit. Jdou nam dobrym prikladem. Zatim to ale neresi pocity, kdyz na na cloveka vali z jedne strany tri proudy neusporadanych a troubicich motoristu a z druhe strany pred sebou hrnou houf riksaku dva autobusy.Za cokoli platit se vzdy zasadne stava bitvou v konecnou castku. a to i v hotelu za pokoj. Radostne a s usmevem pokazde obe strany pomalu slevuji. A i kdyz nakonec platime treba polovinu puvodni ceny, vitez je na strane druhe. Jsou fakt zlati!
Naladu mame stale vybornou ( jak jinak - druhy den). Plany se nam zacinaji konkretizovat, pul druheho mesice je ale jeste hodne casu.
Dulezite je, ze updatovani po Petanove pomoci zacalo fungovat a my se budeme moci obcas prihlasit.
05.10.2005
- Po vcerejsim vypadku jsme na drate. Utery jsme venovali jeste Amritsaru, dopredu jsme ale planovali brzky odjezd nekam vys do kopcu. Kvuli horku vstavame opet v sest hodin a prvni riksou smerujeme do Zlateho chramu, Byl tam jeste klidek a hlavne chladek. Moc pekne maluvky predstavuje navstevnikum mistni sikhske museum. Je to jen krev a nic jineho. Od napichovani nemluvnat pres ctvrceni tel az k jizde na koni s kopim, jehoz spicku zdobi lidska hlava. Vsak Sikhove byli vzdycky dobraci od kosti.
Odpoledne bylo ve znameni divadelniho predstaveni. Indove s Pakistanci uzaviraji denne v 17.00 silnicni hranicni prechod mezi obema zememi a je okolo toho docela divadlo s vojenskou prehlidkou a dalsimi vylomeninami. Zpravu o tom podame i s obrazky v co nejblizsi dobe.
Dnesni ranni vstavani jsme posunuli o jednu hodinu drive a mazali na vlak do Pathankotu, odkud nam jel autobus do Dharamsaly. Vlakem tentokrat mezi delnym lidem. Hrozny ze dveri ale nevisely, takze jsme vysli naprazdno. Za dve a pul hodiny na vzdalenost 105 km jsme dali hrisnych 11,- Kc. Autobus do kopcu uz byl drazsi a cesta stala opravdu za to. Takze ubytovani jsme v Green hotelu v casti Dharamsaly Mc Leod Ganj ve vysce 1770 m.n.m. Horko se uz nekona, hory vsak vetsinu dne hali mraky. Rano by melo byt na vyhled z naseho pokoje do udoli jiz jasno. Pri prochazce jsme take okusili tibetskou - tedy mistni - kuchyni.
A take jiz utracime !! Koupili jsme si kazdy dve kosile a ja jeste navic dlouhe kalhoty. Vse dohromady stalo 130,- Kc. Cena fakt nizka. To asi proto, ze dve kosile byly jen s kratkymi rukavy !!
Petr
06.10.2005
- Vsem vam chceme dnes podekovat za vzkazy, rady a pozdravy. Je nasi radosti, ze mame kontakt domu a podporu z dalky.
Pocasi se chova podle predpovedi Jirky Skupiena. Rano je do10 hodin krasne, obloha jak vymetena. Do udoli sice moc videt neni, ale spicate kopce se uz ukazuji. Poridili jsme jizdenky na bus do Shimly na sestou hodinu v sobotu rano. Opustime tedy nejsevernejsi misto nasi cesty a ted se budeme pohybovat zas jen jiznim smerem. Zalozili jsme novou rubriku "TEMATA", zarazenou na zacatku teto stranky. Pokusime se v ni nepravidelne vracet trosku podrobneji k nekterym nasim zazitkum. Jako prvni je na rade cesta rychlikem do Amritsaru. Tema vzdy doplnime obrazky - pokud to "computerova" situace dovoli.
Z Dalajlamova sidla nas dnes vyhnali svinskotibetskym krokem. Meli tam jakousi slavu. Cas predtim nam ale stacil k docela slusne prohlidce. O co maji chram vyzdobenejsi, o to strasnejsi pohled byl do mladeneckych pokojiku jinochu vseho veku. To jsou ti, co chodi zahaleni do vinovych tibetskych habitu. K nasemu prekvapeni jsou mezi nimi i baby!!!!!!!
A to holohlave!!!!!
No jiny kraj..........
Na zitra mame jen nejake lehke vychazky a dalsi tezkou zkousku v tibetske dhabe. Vyber jidel je jednoduchy, nikdy vsak nevime, co nam prinesou.
Petr
07.10.2005
- Lehka prochazka to sice byla, protahla se nam az k obedu. Bhagsu je polozene o par metru vys nad McLeodGanj (asi 100). Po pulhodince pozorovani ranniho ruchu na navsi a u mistni nadrze na pitnou vodu - (hojne vyuzivana jako koupaliste a umyvarna)- jsme dali maly vyslap k vodopadu za vesnici. Cestou jsou tri "kavarny". Je jeste brzy, personal zatim nedorazil. Hodinu jsme zustali nahore a cestou zpet cirou nahodou narazili na pohrebni pruvod. Stometrovy had lidi se vinul podel potoka smerem k vodopadu. V predu nesli 4 chlapi na nositkach neboztika zahaleneho do zlutooranzove latky. Nez jsme se k mistu presunuli, byla jiz postavena hranice a muzi prave telo na naskladana dreva pokladali. Zeny na pohrbu zadne nebyly. Mezitim chodily se zahalenou hlavou po vsi v zastupu a hlasite vzlykaly. Potkali jsme je tam u rezervoaru rano.
Kdyz bylo vse na spalisti pripraveno, hranici zapalil syn (s bilou celenkou). Predtim ji posypal ryzi a jinymi obetinami umistenymi na nerezovem tacu. Na okolnich kamenech po obou brezich horskeho potoka stekajiciho od vodopadu sedi desitky pohrebnich hostu. Ohen musi ale chvili pomocnici premlouvat. Horet se mu zpocatku moc nechce. Kdyz hranice vzplane a zacne se z ni valit diky mnozstvi jeste zelenych vetvi bily dym, ucastnici pohrbu pomalu vstavaji, jdou si k potoku umyt nohy. Pak bosi nesou vodu v dlani k ohni. Hranici se zemrelym pokropi.
Pohreb konci. Na miste nyni zustava jen pozustaly syn s pomocniky.

Ostani muzi odchazeji a z kapes vytahuji mobilni telefony.
Za skalou tesne nad spalovacim ghatem si tibetanka dal klidne pere svoje kalhotky.
Petr

09.10.2005
- Den jsme nucene vynechali. Vcerejsek patril ceste z Dharamsaly do Shimly. Vstavani pred cestou tradicne caste. 4,40 na budiku! Taxikar odjednany den predem jiz cekal pred Green hotelem a za chvilku jsme byli na autobusaku v Dharamsale. Pak prijel autobus a tim vse zacalo!

Kdo nezazil, neuveri!

Nase mista byla bookovana hned za ridice. Tam je totiz nejvic mista pro nohy. Jinak se rovne mezi bezne sedadlo a operadlo vpredu dat nedaji. Pouze na sikmo!

A za ridicem jsme byli ve stredu deni. Normalne slo vse az do Kangry. Tam ridic v klidu zastavil pred nemocnici proste ve svem jizdnim pruhu. Ke strane autobus zaparkovat ho vubec nenapadlo.

A odesel!

Uz pred tim jsem ho videl, jak posedava pred autobusem a drzi se za bricho.

Tak jsme v klidu cekali. Okolo jedoucim  ridicum autobus celou dobu tvoril solidni prekazku. Troubilo se o sto sest. Stali jsme tam hodinu a stale nic. PO cca 80 minutach kde se vzal, tu se vzal pred nas na sedadlo ridice nasedl jiny vousac a uz se jelo. Kdyz jsme dojeli do hamirpurskeho kolodwora, konstatoval ridic pichle zadni kolo. To jsme byli nekde pred pulkou nasi desetihodinove  (!!) cesty.

Pichle kolo se v Indii opravuje tak, ze si proste cestujici presednou do jineho autobusu a uz se prasi za kocarem. Nasi radosti ale nebylo dost.

Nejdriv jsme se hrozili toho, ze tento bus byl polovicni velikosti (tam ty nohy do mezery mezi sedacky snad ani nestrcis). Vyslo na nas ale misto az vzadu, takze "petka" nam jakz takz stacila.

Avsak do tretice vseho veseli po  dvaceti kilometrech autobus stoji znovu!

Na pokyn pruvodciho (toho ma kazdy spoj) rychle utikame pres silnici k autobusu v protismeru . Tim tedy presedame na prime lince dnes podruhe.

Do cile zbyva jeste temer pet hodin a tak ocekavame dalsi atrakce!

Jizda vsak uz byla jen  znamenim vrazedne rychlosti a maximalniho riskovani. Sofer jel asi o premie za vcasny dojezd.

Silnicni pravidla jsme jiz odpozorovali.

Na indickych silnicich plati pravidlo prednosti v jizde takto:

Autobus uhyba nakladaku, pred autobusem se na stranu maji osobni auta.

Osobak zazene na krajnici motorku ci skutr.

Na konci tohoto retezce je CHODEC!!

V te roli jsme casto pri nasem pohybu po mestech i jinde. Uz padesat metru pred nami ridic troubi, objede nas az na posledni chvili. Predjizdeni se vzdy vynucuje. Predjizdi se kdekoli a kdykoli. To prosim i v zatacce. Za nasi vcerejsi cestu se ale stalo pouze ctyrikrat, kdy v zatacce pred sebou tesne zastavili predjizdejici i v protismeru nahle se objevivsi nakladak.

Bylo to vzdy o fous!!  

Mel jsem z toho, ja tvrdak, nervy v kyblu!!

Ale je to za nami a jsme v Shimle !

Je to obrovske horske mesto - 2205 m.n.m.

Nastehovali jsme se do hotelu  APSARA. Vybrali jsme ho z peti navstivenych.

Vyhra to prave nebyla, bo spat se nam povedlo jen par hodin. Pod barakem totiz probihala jakasi hindustanska megatechnoparty. Hrali dobre z velkych beden do ctyr do rana a pak od pul seste dal. Docela uleva pro moje rozjitrena nervova zakonceni po jizde autobusem.

Rano obchazime dalsi moznosti.

Zakotvili jsme v nadhernem anglikanskem dome postavenem vysoko v kopci s tesnem sousedstvi s  The Mall ( hlavni pesi zonou). Z budovy cisi historie,. servis je skvely (poprve to mame i se snidani)

Zustavame do stredy.

Dnes jsme poridili dalsi autobusove jizdenky. Tentokrat tahneme do Risikese, hlavniho mesta jogy na svete.

Beatles tam v sedesatych letech nasli sveho duchovniho vudce. Odtud to mame jiz jen dva presuny na nepalskou hranici.

Zitra bude casu dost na doplneni obrazku.

Trochu me trapi narustajici delka teto stranky a nepohodlnost v prohlizeni. Snad to nejak vymyslim.

Takze jiz zitra nove TEMA.

Petr

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

NOVE !!

 K te ceste autobusem bych chtel dodat,ze jsem obdivoval naseho noveho ridice.Ten puvodni je ve spitale a tento novy se mi hned zalibil,jelikoz mel ples,coz tu neni moc videt a s autobusy se szival tak ze pri rozjezdu vyskousel vuli na volantu a houkacku.Nejvic mu vyhovoval ten posledni autobus.Na prvnim pichnul,druhy byl maly.Tento mel navic okruhovy pneu na sucho,perfektni houkacku nutnou k predjizdeni a hvizdajici brzdy.Chlapci /ridic a pruvodci/ pojali jizdu jako neco mezi rally a expresem.Obcas se domlouvali zda mavajicim zastavi.Az na 2 vyjimky meli smulu.Petr sedici u okna ,v zatackach a pri mijeni protijedoucich taky silencu ,daval nohy ke me.Ridic s ledovy klidem obcas z okynka nekomu nadaval,ze poradne neuhnul.Stroj mel pod kontrolou ,do zatacek pri predjizdeni vsak nevidel a kvilejici ostre brzdy nas zvedali ze sedacek,kdyz v protismeru neco jelo.Bylo to silny kafe,ale plne jsem mu duveroval.
 

Ivo

10.10.2005

Se zemetresenim to bylo tak, ze prave nekde v dobe naseho stani pred nemocnici v Kangre a marnem cekani na vyleceni naseho ridice se cela vec udala. Nemeli jsme o tom zadne poneti az do vecera, kdy nam zacaly prichazet SMS se zadostmi o ozvani se. V dnesnim vydani  THE TRIBUNE zpravy hovori o 650 obeti v indickem Kashmiru a o 32000 v samotnem Pakistanu.

Jeste pro klid dusi. Na otazku naseho recepcniho, jak je to se zemetresenim v teto oblasti se mi dostalo odpovedi, ze posledni zde bylo v roce 1945.

Pravidelne se pry opakuje presne po 60 letech ( JOKE) !!!!!!!!!!!!!!!

Stale vic ocenuji nasi namahu spojenou s prestehovanim se do YMCA ( Young Men's Christian Association). Mame neskutecne nadherny vyhled na cele mesto a jsme az pod strechou, kam na nas nemohou otravne opice.

Rano  bylo s lepsi viditelnosti, podarilo se nam poprve zahlednou zasnezene vrcholky Himalaji.

Pak jsme si dopoledne uzili jizdou mistni uzkorozchodkou.

Vcera tez poprve - po tydnu jsme vzali do ust MASO !!

Rozhodli jsme se pro veceri u jednoho ze tri mistnich cinanu. Strava byla standardni, tak jak to zname u nas, jen kureci maso v nudlich kuchar poctive na woku usmazil. Kroupalo.

Ivo se tedy po stridmosti poslednich dni spravne rozezral. Tim potvrzuje presne svoje slova: " Kdyz je co, tak se nacpu!"

Prinasime dnes neco obrazku. Objevil jsem v mistnim computeru Frontpage, tak to v nem mydlim, jen se hory zelenaji. Na upravu prosim nehledte.

Petr

11.10.2005

Civilizace je mor!

Jsme v nadmorske vysce 2200 m a smog zamoruje ovzdusi jeste dobrych 300 metru vyse. Tezko tomu uverit!

Rano je videt zamoreni v udoli, vecer pri zapadu se uz slunce topi v sede vrstve vysoko nad okolnimi kopci.

Dnes uz posledni noc v Shimle, zitra jedeme nocnim (!) autobusem do Hadriwaru a dal rano do Risikese.

Stmiva se a my odchazime na veceri.  Cinan uz ceka !!

Dnesni davka v "Tematech" je myslim dostatecna.

Petr

12.10.2005

Prezil jsem prepadeni opicemi!!!!!!!

Na dnesni vychazce k Jakhu Temple na zatim nejvyssi misto nasi cesty(2455m) to byla celkem drina. Vyrazili jsme hned rano.

Misto na vrcholu je okupovano tlupami opic, ale protoze jsme zatim zadny konflikt nemeli, zustavali jsme klidni. To ale az do chvile, kdy se pri odchodu za me zezadu priblizila matka s mladetem na brise. Skocila mi na zada a ukradla bryle. Pritom me skrabla na levem spanku. S brylemi odbehla dal ke stanku s obetnim prasadem. Dost beznadejne jsem tam chvili postaval a hodnotil situaci, kdyz dedula prodavac nahle na opici krikl, ona bryle pustila a odbehla. Byl jsem zachranen!

Hodne se ochladilo. Po ranu i navecer chodime v mikynach i bundach. Je to prijemna zmena. Zitra v Risikesi jdeme opet do tricek. Klesneme o nejakou tisicovku metru nize. Az na 350 m.n.m.

Vicekralova loze, postavena v letech 1884 - 1888 nas nadchla. Nadherna stavba 5 km od Shimly byla cilem nasi vychazky. Dnes slouzi (dosluhuje) potrebam Indickeho institutu pokrocilych studii. Indove se zde krasne chlubi britskym perim. Pruvodce pri prohlidce zminuje pouze Gandiho, Nehrua a ostatni indiany. Anglicany ani slovem.

Mesic je v puli, uplnek nas zastihne nekde v Nepalu. To by bylo stejne jako u nas. Ty faze mesice.

Odlisnost, a to zasadni je v tom, ze v pulce rijna tu kvetou jehlicnany a na trhu jsou k mani jarni narcisy i letni meciky.

Mistni specifikum, - indicky caj -, zatim konzumujeme pouze primerene. Pokud mame moznost, volime radeji caj cerny nez caj vareny z vetsi casti z mleka.

Shimla, ze ktere prave odjizdime, je vubec takovou nestandardni oazou silne ovlivnenou zapadem. Na indech je zde videt tendence k priblizeni se Evrope a Americe. A to jak v oblekani, tak i v navstevach restauraci s nabidkou neindickych jidel.

A k tomu kokakolu.

V kavarne Barista s nabidkou jako u nas,pousti z reproduktoru Hip-Hop. Jinde je zase z restaurace slyset Robbie Williams.

Ale padame odtud na noc. V Rishikesi bude zas indicky.

Petr

13.10..2005

Hlasim se z Hadriwaru.
Nas nocni prejezd byl sice zase silenou a bezohlednou jizdou, nicmene jsme na miste (?). No, na miste zas tak uplne ne! POdle planu nas rano autobus vyhodil na nadrazi v Rishikeshi, kde jsme si pockali na svitani. Pak nas riksak hodil na misto s hotely v oblasti asramu (motliteben). Jake ale bylo nase prekvapeni, kdyz po obejiti vsech recepci jsme slyseli pouze a jen "FULL"!
A to jsme meli za sebou noc bez zahmoureni vicek. A zacalo byt pekne horko.
V horach jsme si trochu odvykli a o to vic nas to ted nevyspale sebralo. Chvili jsme posadavali na brehu Gangy a pak zacali hledat misto, kam slozit alespon na chvili hlavu. Nasli jsme si maly asram, klidne misto a zacali rozbalovat verk. V tom se odnekud objevil jakysi mistnak a misto toho, aby nas vyhodil, pustil nas do jedne haluzny. Dali jsme tedy mensi odpocinek, 2 (Ivo 3) hodiny spanku. ( jen na betonove podlaze na spacacich). Pak nejaka ta obhlidka mista a po nasledujici porade odchod. Situace byla ve veci ubytovani bezvychodna, tak nezbylo nez ustoupit. Jsme, jak rikam, v Hadriwaru a cekame na dalsi nocni spoj do Nainitalu. Je to misto ve vysce opet 2000 m a vzdalene pouze jeden den od nepalskych hranic.
Nerad bych to zakrikl, ale doufam, ze potize jako v Rishikeshi nebudou a my v Nainitalu zustaneme do pondelniho rana. Nase cesta pak povede na nepalsko-indicke hranice .
Obrazky vcera annoncovane jako "Obrazky z druheho tydne 2" otevrit samozrejme nesly. Alespon pozorni mohli videt, ze na zacatku radky nebylo uvedene datum.
Duvodem byly potize s pripojenim na FTP server a tim i upload dat.
A PROTOZE jsem opet na stroji bez potrebneho hardwaru, neudelam s tim bohuzel nic. Dodavam pouze " Vyderzaj pijoner " !
Jinak jsme stale zdravi, dokonce bez predpokladane cestovatelske sracky. Trochu me pobolival zub (vyleceno ruzovymi kouzelniky), Ivo se skrabl na ruce, ale rana je zcela zhojena. Skrabanec od opice tez zachranilo okamzite nasazeni jodove tinktury.
POcasi dnes horke (35 st). V Shimle bylo pres den 19 st.C, vecer klesla rtut teplomeru malo nad deset stupnu. Pred tydnem ( to jsem zapomel zminit) jsme z McLeodGanj zazili typicky monzunovy slejvak i s kroupami. A to jsem myslel, ze jejich sezona uz skoncila.
Petr.

14.10.2005
xxxxxxxxxx PRIDANO 15.10.2005 10.00 HOD MISTNIHO CASU Z DUVODU VYPADKU ISDN SPOJENI xxxxxxxx

Nainital !

Hura !! Povedlo se !!

Mesto s 20000 obyvateli lezi okolo jezera uprostred hor ve vysce 2000 m.n.m. Prijeli jsme opet jako do Rishikeshe nocnim autobusem. Jizda az totalni nepohodli (10 hodin - skrcenec se dlouho rozpohybovaval), byla klidnejsi a mame z ni rozhodne lepsi  pocit nez z te predchozi. Posledne ridic s kondukterem vysosli pullitr metylalkoholicke koralky (aby lepe videli). To se jelo !! Vsichni uhybali !!

Ted jsou pred nami tri dny u jezera a na okolnich kopcich. Bydlime v hotelu Abhiruchi na samotnem brehu jezera a z terasy mame krasny vyhled na vodu.

To si kurak uzije !!

48 hodin spinavi, nevyspali jsme ted uz vykoupani a po snidani ( omelety , sendvice a caj - primo do postele to donesl portyr [jako doma] !!)

NA zaslouzeny spanek jsme cekali pri koukani na ESPN/FOX SPORT, kde prave davali americkou baseball ligu.

------------ ZASLOUZIME SI TO VUBEC ???---------------------------------

Odpoledne na Mallu. Zjistili jsme nabidku atrakci pro nasledujici dny. Ceka nas tedy lanovka na Snow Hill (zitra) a v nedeli rentujeme kone a jedem do kopcu na druhe strane jezera. 

Prestoze jsme nasli vhodne Cyber Cafe, jaksi nestaci tloustka dratu!!

Pro PC je pripojen k Internetu ISDN lajnou !! To svet nevidel.

Vcerejsi update je na webu jen diky Petanovi, ktery ho tam poslany mejlem povesil. Jak to bude dnes.............??

Petr

16.10.2005

ROZDILY:

Cikani a Indove (to prosim bez urazky) jsou jedno plemeno.

Presto existuji generalni rozdily v mistni kulture.

Zde slysim denne

" Good morning, Sir !!  What would you like to breakfast ?? Sir !! "

To se mi na Fujijame ve Straskove, v Terezine ci v Litomericich nemuze stat.

Kdyz pak vecer sedime v dhabe uprostred hordy mistnich, bilou kuzi vycuhujeme z davu. Jsme stredem pozornosti, ale nic se nedeje !!

Jen at prijedou dva Indove a vecer si sednou v Litomericich do hospody u Kalicha.

-------- Hned dostanou na budku !!!!!!!!!  -------------------

Nainital ma podel severniho brehu vybudovanou peknou asfaltku. Po druhem brehu vede pouze sterkova cesta. Mistni dopravu zde po  asfaltce pred prucelimi hotelu, restauraci, dhab a kramku obsluhuji cykloriksove. Jezdi stale z vychodni strany na zapadni a zpet a vozi sve zakazniky. Je to priblizne 1.5 km. Nechavame se  jimi pravidelne vozit, protoze nas hotel je prave na zapadni strane. Jedna cesta nas stoji 5 Rs. No nekup to za ty prachy !!

Vcerejsi vyjizdka lanovkou na Snow Hill nas nadchla hlavne pohledem na zasnezene Himalaje. Primo pred nami se vypinala nejvyssi hora Indie, Nandadevi se svymi 7816 metry. Pobyli jsme jen kratce a mazali zpet do udoli, protoze se jako kazdy den zacala obloha zatahovat.

Dnes jsme si privstali a vyjeli na konich na nejvyssi okolni kopec - Cheena Peak (2611m).

Pravda. Trochu tu fyzkulturu flakame, ale vylet to byl pekny. Pesky by tech 600m prevyseni bylo nad nase chabe sily !!

Ivo je prece jen Superstar!! ( Je star, je star, je SUPERSTAR!!)

Plan na nasledujici dva dny, kdy asi nebude pristup k siti je tento.

Vstavame opet brzy (4.30), prvnim busem davame Haldani kde prestupujeme (doufame) na autobus do Banbasy. To je indicke pohranicni mesto.

Na nepalske strane se ocekavame nekdy odpoledne a budeme hledat nocni spoj (opet autobus) do Pokhary. Radi bychom tam byli v utery odpoledne. Tam planujeme 4-5 dni pobyt. Drzte palec!!